Řebčík (Fritillaria) je jarní cibulovina, která nejlépe prospívá na slunci až v lehkém polostínu v půdě, která je propustná a v zimě nepřemokřená (právě zimní mokro bývá nejčastější důvod neúspěchu). Obecně se cibule vysazují na podzim a po odkvětu je dobré nechat listy přirozeně zatáhnout, aby se cibule vyživila na další rok. 

• Řebčík davisův (Fritillaria davisii) je drobný druh (cca kolem 15 cm) vhodný do skalky nebo do nádoby, s 1–3 převislými zvonkovitými květy v tmavých čokoládových tónech. Cibule se obvykle sází zhruba 6–8 cm hluboko na slunce nebo do lehkého stínu.
• Řebčík kostkovaný (Fritillaria meleagris) je lučně vypadající druh s typickou šachovnicí na květech. Na rozdíl od mnoha jiných řebčíků má rád humózní půdu, která zůstává spíš vlhčí (ale ne podmáčená), a dobře se hodí i do trávníku nebo pod řídké stromy, kde působí přirozeně.
• Řebčík královský (Fritillaria imperialis) je dominantní, vysoký řebčík do zadní části záhonu. Potřebuje výživnou, ale dobře odvodněnou půdu a velká cibule je křehká, proto s ní zacházejte opatrně. Doporučuje se sázet ji hluboko a u této cibule se uvádí i trik sázet ji mírně na bok, aby se v prohlubni nedržela voda a cibule neuhnila.
• Řebčík Michajlovského (Fritillaria michailovskyi) je nízký (cca 15–20 cm) a velmi dekorativní dvoubarevností květů. Sází se obvykle 6–8 cm hluboko, kvete v dubnu až květnu a vyhoví mu slunce až lehký stín v propustné půdě.
• Řebčík perský (Fritillaria persica) tvoří vysoký klas s množstvím tmavých zvonků (často do purpurova až téměř černa) a vypadá skvěle jako solitér i ve skupině. Daří se mu na slunci v dobře propustné půdě, dorůstá zhruba 0,5–1 m a kvete na jaře.