Hruškojeřáb (× Sorbopyrus, nejčastěji × Sorbopyrus auricularis) je mezirodový kříženec hrušně a jeřábu. Vznikl jako přírodní hybrid pravděpodobně hrušně a jeřábu muku, patří do čeledi růžovitých (Rosaceae). Je to zdravě rostoucí, plně mrazuvzdorný strom (uvádí se až kolem –30 °C), vhodný i do horších klimatických podmínek, často pěstovaný jako solitéra v přírodních zahradách.

Plody se lidově nazývají hruškojablka. Jsou menší (cca 4–5 cm), kulaté, zlatavě žluté často s červeným líčkem, se šťavnatou, sladkou, kořenitou dužninou. Hodí se k přímé konzumaci, na kompoty, džemy, sušení i pálenku. Sklízí se obvykle v první polovině až polovině září. Je dobré je sníst či zpracovat včas, protože při delším ležení moučnatí.

Na pěstování není náročný. Snese téměř každý typ půdy, nesmí ale úplně vysychat. Ideální je hlubší, spíše vlhčí, ale propustná zem. Nejlépe mu vyhovuje slunné, otevřené stanoviště, zvládne i lehký polostín. Strom je velmi odolný vůči škůdcům a chorobám, zejména se cení, že netrpí rzí hrušňovou ani ho nenapadá mera skvrnitá. Plodit začíná zhruba 7.–8. rokem po výsadbě.

Nejznámější českou odrůdou je Tatarka/Tatarova hrušeň /Hrušeň tatarova. Stará česká odrůda hruškojeřábu s malými kulatými, zlatožlutými plody kořenité chuti. Strom je kompaktní, velmi okrasný, silně mrazuodolný a vysoce odolný chorobám.

Hruškojeřáb ouškatý (× Sorbopyrus auricularis) je podobný, středně vysoký, dekorativní strom (cca 10–15 m) s kulovitou korunou a žlutými plody s červeným líčkem. Je vhodný jako okrasná dřevina nebo netradiční ovocný strom do přírodně laděných zahrad.