Původním tento druh není na Sibiři (jak by se mohlo zdát podle druhového jména), ale na jižní Ukrajině, ve střední části evropského Ruska (především v černozemních oblastech), na Kavkazu, v Malé Asii a Íránu. Byl zavlečen i do Severní Ameriky, především do severovýchodní části USA a na jihovýchod Kanady. U nás se pěstuje běžně v zahradách a parcích, často zplaňuje. Vytrvalá bylina je 15–20 cm vysoká. Okvětní lístky jsou zvonkovitě skloněné, tmavě modré. Snadno se množí samovýsevem, zatahuje záhy po odkvětu. Kvete brzy na jaře v měsících březen až duben.

Scilla sibirica v zahradě

Květy mezi svěže zelenou trávou mohou být působivější, nežli opečovávané záhony náročnějších cibulovin – a nevyžadují nic kromě výsadby, pak už se o sebe postarají samy. Časně kvetoucí ladoňky budou prospívat i pod stromy, které ještě nejsou olistěné a propustí dostatek světla a slunce. Můžete je proto vysadit i do záhonů stínomilných trvalek, které rostou a kvetou pod stromy a keři v létě a na podzim.

Návod na pěstování

Ladoňkám se daří v propustné, ale humózní a zjara dostatečně vlhké půdě. Tak jako mnoho zjara kvetoucích cibulovin potřebují vláhu v období růstu a květu, a když se v létě ztratí pod zem, sucho jim již nevadí. Drobné cibulky vysazujte v září a říjnu, 6-8 cm hluboko. Ladoňky se samy rozrůstají. Dceřiné cibulky můžete i cíleně rozsazovat na nová místa – sklízí se poté, co rostlina zatáhne listy. I semeny se ladoňky ochotně množí.