Leymus arenarius je nenáročná okrasná tráva, česky známá jako Ječmenice písečná. Travina se taxonomicky řadí do čeledi lipnicovité – Poaceae. Leymus arenarius pochází z přímořských vápenitých písčin a dun téměř po celém světě. Nejblíže k nám se vyskytuje v západní Evropě a na Sibiři. Rostlina je známá také pod jmény Elymus arenarius.

Tvoří řidší, neuspořádané, trsovité porosty modrošedých až intenzivně modrých listů, které se za sucha svinou. Vějířovitě stavěné, tuhé, špičaté, rýhované a pichlavé, asi 1,2 cm široké listy na zimu zatahují a znovu vyraší v dubnu. Od tohoto období rychle nepravidelně přirůstají. Pod zemí se kultivar rychle rozšiřuje pomocí dlouhých houževnatých odnoží. Kvete v červnu vysokými, dlouhými, šedavými až nafialovělými, hladkými klásky, které připomínají pšenici.

Ječmenice písečná v zahradě

·         Skvělá především jako pionýrská rostlina na zpevňování svahů a břehů.

·         Ideální dokonce i na ne zcela kvalitní půdy.

·         Hodí se pro skupinové výsadby stepního charakteru v kombinaci s jinými druhy výrazně barevných trav, trvalek a malých keřů.

·         Dařit se jí bude na slunečních záhonech a předzahrádkách, kde nebude překážet její rozpínavost.

·         Je skvělá i do větších nádob.

Návod na pěstování

Ječmenice písečná není náročná, nejlépe jí vyhovuje propustná, kamenitá nebo písčitá půda na plném slunci, ale snese i lehký polostín. Nevadí jí větrné stanoviště. V dubnu opatrně odstraníme odumřelou hmotu, v průběhu jara trs znovu rychle obroste. Není vhodné ji přelévat.

Uschlou trávu ponecháváme na stanovišti i přes zimu. Často se vysemení, proto je dobré květiny po odkvětu odstranit, zabráníme tím nekontrolovatelnému šíření semen. Většinou jsou pěkné jen mladší rostliny, proto se doporučuje její rozsazování. U nás je Ječmenice písečná plně mrazuvzdorná. Často se zaměňuje s Elymus Glaucus, která je však podle většiny autorů trsnatá.