Tis červený - kužel

Jehličnan z čeledi tisovité a rodu tis, který dorůstá 10 metrů výšky a 8 metrů šířky. Domovinou tohoto, v přírodě přísně chráněného, druhu je Evropa. Severní hranicí výskytu je východní Norsko, severní Afrika, východní hranici tvoří Malá Asie, Sýrie a Kavkaz. Tento třetihorní relikt přes veškerou snahu o jeho ochranu a záchranu s přírody i rezervací neustále mizí a jeho počty se v přírodě stále snižují. V přírodě se vyskytuje tis zejména ve stromovité formě, naopak v zahradnictví se využívají v podstatě jen keře.
Dřevina má načervenalou kůru, která má tendence se loupat v plátech. Jehlice jsou tmavě zelené, na větvičkách dvouřadě uspořádané. Nemá v jehlicích ani ve dřevě pryskyřičné kanálky, jen v nejmladších výhonech, lze pozorovat zbytky balzámových buněk. Tis je dvoudomá rostlina. „Červené bobulky“ jsou ve skutečnosti samičí šištice, které zdužnatěním prstencového valu pod vajíčkem vytvoří dužnatý míšek zvaný arillus. Tento dužnatý, červený  arillus je jedinou nejedovatou částí této rostliny. Tis obsahuje taxin, který je jedovatý. Tisy jsou dlouhověké rostliny, dožívají se 300 až 1 000 let, někdy i více. Tyto jehličnany mají mnoho spících pupenů, proto velmi dobře reagují na střih a tvarování. Dřevo tisu je velmi tvrdé, těžké, odolné a pružné, používalo se zejména k výrobě luků, kuší a nábytku – dobře se leštilo a mořilo. V dnešní době se pro vzácnost druhu dřevo už nevyužívá.
V zahradnictví se tis především tvaruje a používá se do střihaných živých plotů. Je naším nejtmavším jehličnanem a dobře snáší i zastínění. Vyžaduje humózní, středně vlhké půdy. Dokáže se přizpůsobit téměř jakýmkoliv půdním podmínkám. Je vhodný do jakýchkoliv zahrad i parků, jeho velikost se dá dobře korigovat střihem.