Borovice vejmutovka 'Pendula'

syn. borovice hedvábná
Jehličnan z čeledi borovicovité a rodu borovice, který dorůstá výšky 25 metrů a šířky 15 metrů. Pochází ze severní Ameriky - východních oblastí USA a Kanady. Roste až k 50° severní šířky, od New Foundlandu k Manitobě. Ze západu je areál výskytu ohraničen Minnesotou, Iowou, Illinois a severní Georgií.
Strom má v mládí s jehlancovitou, později širokou až deštníkovitou korunou. Borka mladých jedinců je hladká, šedozelená. K rozbrázdění dochází až ve velmi vysokém věku. Jehlice jsou jemné, 5 až 15 cm dlouhé, modrozelené a často převislé. Vyrůstají po pěti ve svazečku. Šišky vyrůstají po jedné až třech kusech z konců větévek. Mají dlouhou stopku, jsou převislé, úzké a pryskyřičnaté. Jejich délka je cca 10 až 15 cm. Ve zralosti je jejich barva hnědavá. Dozrávají druhým rokem v srpnu až září. Letorosty jsou tenké, zelenkavé a slabě pýřité, v druhém roce už lysé. Průměrná délka života je 200 až 400 roků.
Tato dřevina je státním stromem států Michigan a Maine. Patří k nejoblíbenějším jehličnatým stromům pro produkci dřeva v severní Americe. Používala se zejména na lodní stožáry plachetnic královského loďstva, dnes se využívá zejména ve stavebnictví, nábytkářství a na výrobu zápalek.
Její využití v našich zemských šířkách je zejména jako solitera do parků i zahrad, kdysi byla používána na zalesňování holých planin a byla nevhodně použita jako lesnický strom. Má však chování invazivní rostliny a tudíž je nežádoucí. Zamořila chráněné oblasti Labské pískovce a Českosaské Švýcarsko.
Je náchylná ke rzi vejmutovkové (Cronartium ribicula) jejíž mezihostitelem jsou rybízové keře. Odstraňuje se biologicky dvěma druhy hub, které jsou schopné napadnout rez na listech rybízu. Druhou možností je chemické ošetření fungicidem.
Preferuje propustné písčité půdy se středním až nízkým stupněm úrodnosti, kde nemá konkurenci, ale je schopná růst prakticky na všech typech půd. Snáší slunce i polostín. Nenamrzá, je velmi přizpůsobivá klimatickým podmínkám.