Kejklířka žlutá vytváří nižší, bohatě větvené trsy. Stonky nesou zelené, mírně zubaté listy, které působí měkce a svěže. Největší ozdobu představují žluté, dvoupyské květy s červenými až oranžovými skvrnami v hrdle. Kvete vytrvale od června do září, takže barevně podrží jezírko nebo vlhký záhon po velkou část sezóny. Roste do výšky 30 až 60 cm a šířky 30 až 40 cm.
Kejklířku žlutou řadíme do čeledi Phrymaceae – kejklířkovité. Původem pochází z mírných oblastí Jižní Ameriky, především z Chile a Argentiny, kde roste podél potoků, na mokrých loukách a březích vodních toků. Do Evropy se dostala jako okrasná vlhkomilná trvalka a na mnoha místech zplaňuje kolem vodních ploch.
Kejklířka žlutá v zahradě:
- Hodí se k okrajům jezírek, do bažinných či vlhkých záhonů a do přírodně laděných partií zahrady.
- Bohatě kvetoucí trsy přitahují včely, čmeláky a další opylovače, takže podporují život v zahradě.
- Krásně vynikne v kombinaci s kosatci sibiřskými, pomněnkami bahenními, upolíny nebo nízkými ostřicemi a sítinami, které podtrhnou její žluté květy.
Návod na pěstování:
Nejlépe prospívá na slunném až polostinném stanovišti, zvládne i lehký stín, pokud má dostatek vláhy. Půda musí zůstávat trvale vlhká, ideální jsou břehy jezírek, mokré záhony nebo místa, kde se drží voda. Snese i mělkou vodu do několika centimetrů.
Na běžném záhoně potřebuje pravidelnou zálivku a přiměřeně živnou, humózní zeminu, která nevysychá. Ocení přihnojení kompostem nebo mírným dávkováním hnojiva pro kvetoucí trvalky. Odkvetlé stonky průběžně zastřihujte, podpoříte tak další kvetení.
Kejklířka žlutá snese mráz přibližně do -15 °C, v tuhých a holých zimách snadno vymrzá, zvlášť v těžké půdě. V chladnějších oblastech ji proto na zimu přikryjte vrstvou listí nebo ji můžete brát jako krátkověkou trvalku, která se po samovýsevu nebo dosetí snadno obnoví.