Herbář duben 2026 plicník

Herbář si stáhněte Plicník herbář.

 Plicník (Pulmonaria) je rod vytrvalých bylin z čeledi brutnákovitých (Boraginaceae), který číta přibližně 15 druhů původně pocházejících z Evropy a Asie.

Tato nenápadná rostlina přirozeně roste ve vlhkých lesích, houštinách a a na stinných okrajích potoků. V zahradě se mu daří na podobných stanovištích.  Oživuje zastíněné kouty záhonů pod stromy a keři.

Název Pulmonaria pochází z latinského slova „pulmo“ (plíce). Středověcí lékaři věřili, že tvar a zbarvení listů – se svými bílými skvrnami připomínajícími nemocnou plicní tkáň – naznačuje, k čemu rostlina slouží. Již ve středověku byl nepostradatelnou součástí bylinkových zahrad klášterů a lékáren.

Zahradníci si plicník cení ze dvou důvodů. Na jaře (od března do května) vykvetá bohatými soukvětími trubkovitých květů, jejichž barva se během kvetení proměňuje z růžové přes fialovou až do modré. Po odkvětu zaujme dekorativními listy. Některé kultivary mají listy hustě pokryté stříbrnými skvrnami, které září po celé vegetační období i v hlubokém stínu.

Plicníky rostou do výšky 20 až 40 cm. Listy bývají vejčité až kopinaté, na povrchu drsně chlupaté. Mnohé druhy a kultivary mají listy hustě posety bílými nebo stříbrnými skvrnami. Listy přetrvávají po celou vegetační sezónu a tvoří atraktivní přízemní růžici.

Plicník je jednou z nejvýznamnějších medonosných raně jarních rostlin pro čmeláky a včely. V době kvetení v březnu a dubnu, kdy je ještě nedostatek potravních zdrojů, nabízí bohaté zásoby nektaru a pylu. Čmeláci s delším jazykem (čmelák zemní, čmelák zahradní) dosáhnou na nektar přímo, kratší hmyz si někdy udělá otvor v základu korunní trubky.

Zajímavost

Barva květu se po opylení mění z červené/růžové na fialovou/modrou.

Jak pěstovat plicník

• Stanoviště

Plicník je typickou stínomilnou trvalkou. Nejlépe mu vyhovuje polostín nebo stín pod listnatými stromy. Na přímém slunci trpí, listy vadnou a mohou se popálit. Ideální jsou místa pod ovocnými stromy, v podrostu keřů, na severní straně domu nebo kolem zahradního plotu. Právě tato místa bývají jinak problematická pro většinu rostlin, plicník v nich naopak vzkvétá.

• Půda

Preferuje humózní, mírně vlhkou a dobře propustnou půdu. Nevhodné jsou extrémně suché nebo naopak trvale zamokřené půdy. V půdě s vyšším obsahem humusu roste bujněji. Plicník lékařský (P. officinalis) preferuje půdy vápnité – lehce alkalické pH.

• Zálivka

Plicník vyžaduje pravidelnou zálivku, zejména v letních měsících a na méně stinných stanovištích. Půda nesmí úplně vyschnout. Mulčování půdy (kůra, listí) pomáhá udržet vlhkost a ochlazuje kořeny. V přirozeně vlhkém stanovišti je zálivka méně potřebná.

• Hnojení

Plicník není náročný na živiny. Postačí jedno jarní přihnojení univerzálním zahradním hnojivem nebo zálivka hnojivem v době rašení. Při výsadbě je vhodné zapravit do půdy kompost. Zbytečné přehnojování může vést k přílišnému bujení listů na úkor kvetení.

• Množení a péče

Plicník můžete množit dělením trsů na podzim (září–říjen) nebo brzy na jaře. Starší trsy je vhodné každé 3–5 let pomladit a rozdělit.

• Škůdci a choroby

Plicník je poměrně odolný. Největším problémem je padlí – listy se pokryjí bílým prachovým povlakem. Preventivně je třeba zajistit dostatek vlhkosti a vzdušné stanoviště. Slimáci mohou poškozovat mladé listy, zejména na jaře.

Kombinace v záhoně

Plicník je velmi vděčnou součástí stinných záhonů. Kombinujte ho s rostlinami s podobnými nároky na stanoviště:

• čemeřice,
• bohyšky,
• kapradiny,
• dlužichy,
• sasanky hajní,
• konvalinky,
• liriope,
• biky,
• rákosníky japonské,
• modřence,
• sněženky.

Při výsadbě dbejte na hustotu. Pro půdopokryvný efekt vysaďte 9–10 plicníků na metr čtvereční. Tím zabráníte pronikání plevele a vytvoříte hustý koberec s dekorativními listy.