Hrušně

Hrušeň (rod Pyrus) má původ v oblasti Blízkého východu a Malé Asie, odkud se postupně rozšířila do Středomoří a dál po Evropě. 

Na pěstování je hrušeň o něco náročnější než jabloň, ale při správné volbě odrůdy a stanoviště se odvděčí dlouhověkostí a pravidelnou úrodou.

Pěstování hrušně:

• teplejší, chráněné místo, ideálně slunné stanoviště s dobrou cirkulací vzduchu,
• hlubší, výživnou, propustnou půdu, 
• pravidelný řez,
• mladé stromky potřebují po výsadbě dostatek vláhy a mulč,
• starší hrušně jsou odolné, dokážou růst i desítky let a při dobré péči poskytují velkou úrodu.

Rez hrušňová (rez na hrušni)

Rez hrušňová je houbová choroba způsobující na listech oranžové skvrny s tečkami a později zduřeniny na spodní straně listů. K šíření potřebuje dva hostitele, hrušeň a některé druhy jalovců. Pomáhá odstranění jalovců v okolí. Napadení rzí můžete ovlivnit provzdušňováním koruny řezem, důsledným úklidem spadaného listí a podle potřeby i preventivním postřikem vhodným přípravkem na začátku rašení listů.

• Hrušeň obecná (Pyrus communis) je klasický ovocný strom našich zahrad. Nabízí širokou škálu odrůd lišících se chutí, dobou zrání i možností skladování.  
• Asijská hrušeň, často označovaná jako Nashi (Pyrus pyrifolia), tvoří kulaté plody připomínající jablko, ale s chutí hrušky. Dužnina je velmi šťavnatá, křupavá a osvěžující, ideální k přímé konzumaci. Stromům vyhovují teplejší, chráněná místa a dobře propustná půda.
• Letní hrušně dozrávají už v průběhu léta. Plody jsou většinou jemné, šťavnaté a určené hlavně k rychlé spotřebě nebo okamžitému zpracování, protože se hůře skladují.
• Podzimní hrušně dozrávají na přelomu léta a podzimu. Často se dají krátkodobě skladovat. Spojují dobrou chuť s o něco delší trvanlivostí než letní hrušky.
• Zimní hrušně se sklízí na podzim, ale ke konzumní zralosti docházejí až po uložení ve sklepě nebo ve skladu. Při správném uskladnění vydrží často až do pozdní zimy či jara.