Herbář hvozdík

Herbář si stáhněte zde.

Hvozdík (Dianthus) je rozsáhlý rod kvetoucích rostlin z čeledi hvozdíkovitých (Caryophyllaceae), který čítá přibližně 300 druhů pocházejících převážně z Evropy a Asie, s několika zástupci v Africe a Severní Americe. Do zahrad přišly hvozdíky z přirozeného prostředí suchých, slunných strání, kamenitých stepí, skalek a suťových polí.

Název Dianthus pochází z řečtiny – z výrazů „dios“ (božský) a „anthos“ (květ). Starořečtí botanici pojmenovali hvozdíky „božskými květy“ a tento název přetrvává dodnes. V češtině se rodové jméno hvozdík odvozuje od staroslovanského výrazu pro les či hvozd – část druhů skutečně roste na lesních okrajích a v světlých lesích.

Hvozdíky se pěstují v zahradách již po staletí. Antičtí Řekové a Římané je zaplétali do slavnostních věnců. Středověké klášterní zahrady je pěstovaly pro léčebné účely i pro ozdobu. V renesanci se hvozdíky staly symbolem lásky, jsou oblíbeným motivem obrazů. Dnes jsou z rodu Dianthus vyšlechtěny desítky tisíc kultivarů.

• Hvozdíky jsou vděčné trvalky i dvouletky, které spojují nenáročnost s okázalým kvetením. Kvetou bohatě a opakovaně, jejich květy jsou vonné.
• Díky šlechtění existují ve výjimečné barevné šíři – od čistě bílé přes všechny odstíny růžové a červené až po tmavě fialové a dvoubarevné kombinace s kontrastními oky nebo okraji.
• Velkou předností je i jejich rozmanitost. Nízké druhy vytváří husté koberce a vyplňují skuliny ve skalce nebo suché zídce, střední druhy oživují záhony a okraje trvalkových výsadeb, vysoké druhy pak poslouží jako řezané květiny.

Hvozdíky jsou zpravidla vytrvalé byliny (trvalky), méně často jednoleté nebo dvouleté. Tvoří kompaktní, hustě větvené trsnatě rostoucí keříčky s úzkými, kopinatými až travnatými listy, které jsou v různých odstínech zelené, šedozelené nebo sivé. Výška se pohybuje od 5 cm u miniaturních skalničkových forem až po 70 cm u karafiátů pěstovaných k řezu.

Typické pro hvozdíky jsou jejich nápadné, voňavé květy s pěti okvětními lístky, jejichž okraje jsou různě třepenité, zubaté nebo pilovité.

Nejznámější druhy pěstované v českých zahradách

Hvozdík péřitý (Dianthus plumarius)

• Nejoblíbenější trvalkový hvozdík zahrad střední Evropy. Původně pochází z jihovýchodní Evropy, kde roste na kamenitých stráních a skalnatých stepích.
• V zahradách se pěstuje od středověku a je předkem mnoha zahradních kultivarů.
• Tvoří husté, plazivé trsy s úzkými, šedozeleně ojíněnými listy, které jsou stálezelené.
• Kvete od května do července (a při sečení opakovaně na podzim) silně vonnými, třepenitými květy v bílé, růžové, červené nebo dvoubarevné kombinaci.
• Výška 20–40 cm.
• Ideální do skalek, na okraje záhonů, na suché zídky a do štěrkových záhonů. 

Hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum)

• Roste divoce na suchých loukách, kamenitých stráních a v lesních lemech od nížin až po horské polohy.
• Tvoří vzpřímené, tuhé lodyhy zakončené svazečky sytě purpurově červených, méně často růžových květů.
• Listy jsou úzce kopinaté, tmavozelené. Kvete od června do srpna.
• Výška 30–60 cm.
• Vhodný do přírodních záhonů, na meze a do stepních výsadeb, skvěle se hodí i pro motýlí zahrady.

Hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus)

• Druh s přirozeným výskytem na skalnatých stanovištích střední a západní Evropy, u nás roste například v Českém středohoří a v Českém krasu.
• Tvoří husté, polštářovité trsy s úzkými, sivě ojíněnými listy, které jsou celoročně dekorativní.
• Kvete v květnu a červnu drobnými, ale výrazně voňavými růžovými až tmavě růžovými květy s třepenitými okraji.
• Výška 10–20 cm.
• Vhodný do skalek, do spár dlažby a na suché zídky, kde snáší celodenní slunce.

Hvozík karafiát (Dianthus caryophyllus)

• Nejznámější druh celého rodu.
• Tvoří zpevněné lodyhy s pevnými, modrozeleně ojíněnými listy a velkými, plnými nebo poloplnými květy v neobyčejné barevné šíři.
• Intenzivně voní.
• Kvete průběžně od jara do podzimu.
• Výška 40–70 cm.
• Pěstuje se zejména jako řezaná květina, v teplejších polohách i jako trvalka.

Hvozdík vousatý (Dianthus barbatus)

• Jeden z nejoblíbenějších a nejsnáze pěstovaných hvozdíků.
• Na rozdíl od většiny ostatních hvozdíků je dvouletka – první rok vytváří přízemní růžici listů, druhý rok bohatě kvete a pak zpravidla odumírá, avšak ochotně se samovolně vysévá a v zahradě tak přetrvává po mnoho let.
• Tvoří vzpřímené, pevné lodyhy s širšími, kopinatými, tmavozelenými listy.  Charakteristickým znakem jsou husté, ploché vrcholíky složené z mnoha drobných, avšak výrazně zbarvených květů s typickými zelenými listenci u základny – právě ty daly druhu přídomek „barbatus“ (vousatý).
• Kvete od května do července. Výška 30–60 cm.
• Oproti jiným hvozdíkům je vůně méně výrazná, ale příjemně kořenitá.
• Hvozdík vousatý je vhodný do záhonů s letničkami a dvouletkami, do venkovských zahrad, ale také do váz jako řezaná květina.
• Je výrazně méně náročný na propustnost půdy než ostatní hvozdíky a snáší i ty mírně těžší.