Eremurus Pinokkio je druh velmi dobře rostoucí trvalky, která se česky nazývá liliochvostec Pinokkio. Patří do čeledi Asphodelaceae - asfodelovité. Pochodeň roste v přírodě ve Střední a Jihozápadní Asii, na stepích a v horách do 2 000 m. n. m. Má v oblibě slunná místa v propustné, kamenité zemině. Jde o rostlinu s vysokým, pevným stonkem, která dorůstá do výšky až 1,5 m a minimálně polovinu její výšky tvoří květenství drobných, barevných květů. Liliochvostec je vhodný i do zahrad vystavených větru, protože navzdory své výšce je velmi stabilní.

Kultivar kvete během června a července tropicky vypadajícími, velmi dekorativními, sytě oranžovými květy, takže připomíná hořící pochodeň. Meruňkové puky se otevírají do chromově zlatavých až světle oranžových, hvězdicovitých květů. Jde o křížence mezi Eremurus Olga a Eremurus stenophyllus, přičemž E. stenophyllus poskytl sytě žlutou barvu a zkřížením s růžovou E. Olga vznikla měděná barevná nádhera. Po odkvětu rostlince odumírají listy a stonek a hlíza odpočívají až do další sezóny. 

Liliochvostec Pinokkio v zahradě

• Do blízkosti kultivaru doporučujeme vysadit rostlinu, jako je například třezalka nebo olovník, který po odkvětu liliochvostce zakryjí prázdné místo v záhonu.

• Také ji můžete pěstovat jako okrasnou trvalku s jinými druhy kvetoucích trvalek.

• Je ideální k pěstování na slunečních suchých záhonech a v štěrkových zahradách.

• Používá se také jako dekorace do sušených aranžmá a kytic.

• Rostlinka láká včely a motýly.

Návod na pěstování 

Liliochvostec Pinokkio je ve svém přirozeném prostředí zvyklý na přímé slunce a sucho, přes zimu naopak potřebuje sněhovou přikrývku a na jaře dostatek vláhy (i z roztátého sněhu). Tyto podmínky vyžaduje i při pěstování na zahradě, jinak se rostlině nebude dařit. Preferuje slunné stanoviště bez stínu stromů nebo keřů a dobře odvodněnou snadnější a výživnou zem smíchanou s pískem, aby jí neshnily kořeny. U nás je běžně mrazuvzdorná do -28 °C, pokud se místo kolem rostlin přikryje na zimu listím nebo chvojím. Eremurus vytváří rozložité, pavoukovité kořeny.

Koncem léta nadzemní část odumírá a rostlina zatahuje do země, kde přezimuje v kořenech. Po 2-6 letech na stanovišti se doporučuje trs rostliny v období srpna až září vybrat, opatrně rozdělit na menší části a v září pak rozsadit. Při dělení rostlin buďte velmi opatrní, hlízy jsou křehké. Rostlinka se takovýmto způsobem rozroste a posílí, přičemž bude zároveň bohatěji kvést.