Líska obecná

Corylus avellana

Líska obecná je nenáročný, opadavý, poměrně rychle rostoucí užitkovo-okrasný keř nebo strom, který řadíme do čeledi Betulaceae - břízovité. Dřevina je kromě nejkrajnějších severních oblastí přirozeně rozšířená po celé Evropě, areál výskytu dále sahá až po Kavkaz, Sýrii a Írán. Ve volné přírodě roste na křovinatých stráních, ve světlých lesích a na březích potoků. Daří se jí samozřejmě i na našem území.

Líska obecná nabízí originalitu, svěžest, okrasný habitus a v neposlední řadě dobře známé oříšky, které jsou ceněny pro vysoký obsah prospěšných tuků, bílkovin a sacharidů. Lískové oříšky jsou tak zdravou a chutnou náhradou sladkostí. Dobrou zprávou je, že si lískové oříšky budete moci již zanedlouho po vysazení dopřát z vlastních zásob. Líska obecná vytváří velké okrasné keře nebo stromky, které dosahují výšky 3 až 6 metrů, proto je vhodná spíše pro větší zahrady. Brzy na jaře, ještě před vyrašením sytě zelených, vejčitých listů, se na rostlině vytvoří žluté samčí květy - jehnědy, samičí květy jsou ukryté v pupenech. Plodem jsou zmíněné oříšky.

Líska obecná v zahradě

·         Patří mezi významné medonosné dřeviny, včelám poskytne dostatek pastvy.

·         Může být součástí neformálního živého plotu. Oddělí tematicky odlišné části pozemku.

·         Vytvoří nepřehlédnutelný solitér na udržovaném trávníku.

·         Zaujme v popředí vysokých okrasných dřevin.

·         Upoutá pozornost jako nepravidelná obruba silnic a chodníků.

·         Uplatní se v městských výsadbách, areálech firem i ve venkovských a přírodních zahradách.

Návod na pěstování

Líska obecná není náročná na stanoviště. Vyhovují jí teplejší polohy s dostatkem vláhy a slunečních paprsků. Ideální je pro ni dobře propustná, mírně vlhká, vápenatá, výživnější, hlinitopísčitá půda. Pokud je zemina slaběji zásobena živinami, před výsadbou ji obohaťte hnojivy. V optimálním případě biologickými (kompost, hnůj). Později je už líska na hnojení nenáročná a stačí jí občasné rozhození vícesložkového hnojiva nebo kompostu v jarním období. Dřevinu pravidelně zavlažujeme zejména první rok po výsadbě, jinak pouze při dlouhodobém deficitu vláhy.

Líska výborně snáší řez, proto vám nic nebrání v tom, abyste zahuštěný keř na jaře prosvětlili nebo regulovali jeho velikost. Po 10. až 15. roce se nemusíte bát ani radikálního řezu, v jehož rámci dřevinu seřízněte 40 až 50 cm nad zemí. Líska obecná nevyžaduje zimní ochranu, je zcela mrazuvzdorná.