Úvodní strana
Blog
5 keřů do sucha a na slunce

5 keřů do sucha a na slunce

11.8.2026

5 minut čtení

Baptisia australis

Baptisie Baptisia

Baptisii (patří do čeledi bobovité – Fabaceae) v našich zahradách vídáme zřídka a přitom jde o jednu z nejvděčnějších rostlin do suchých záhonů. Botanicky patří mezi statné trvalky, svým vzrůstem a pevným, hustým trsem se keři velmi podobá. Dorůstá zhruba 1 až 1,5 metru a podobné šířky.

Proč si vysadit baptisii:

Její sivě zelené, trojčetné listy tvoří vzdušný, elegantní vzhled po celou sezónu.
Na přelomu jara a léta, obvykle v květnu a červnu, pak vyrážejí vzpřímené hrozny drobných květů, sytě indigově modrých až fialových. Existují i kultivary žluté, bílé či dvoubarevné.
Po odkvětu se tvoří nafouklé, později téměř černé lusky, které na podzim atraktivně chřestí a skvěle se hodí i do suchých vazeb.

Pěstování baptisie je až překvapivě snadné, pokud dodržíte jedno hlavní pravidlo: plné slunce a propustnou půdu.

Chudé, písčité či kamenité stanoviště jí vůbec nevadí, naopak. Žádné přihnojování nepotřebuje, v příliš živné půdě by naopak neprospívala.
Její tajnou zbraní proti suchu je hluboký kořen. Jakmile se rostlina jednou zakoření, dokáže si vodu najít sama a zálivku prakticky nevyžaduje. Právě kvůli tomuto kořenu baptisie špatně snáší přesazování, proto ji rovnou vysaďte na stálé stanoviště a nechte ji v klidu růst.
Je potřeba trochu trpělivosti. První 2 až 3 roky se rostlina teprve zakořeňuje a naplno zakvete až poté. Odměnou vám bude dlouhověká, mrazuvzdorná a téměř bezúdržbová kráska.

Vitex agnus castus ''Pink Pinnacle

Drmek obecný (Vitex agnus-castus)

Drmek pochází ze Středomoří a už jeho původ napovídá, že s výhní a suchem nemá sebemenší problém. Jde o opadavý keř, který u nás obvykle dorůstá dvou až tří metrů, v teplejších polohách i více. Má vzpřímeně rozložitý habitus a řídkou, vzdušnou korunu. Ozdobou jsou nejdřív dlanitě složené listy s úzkými lístky, na líci tmavě zelené a na rubu stříbřitě plstnaté, které po rozemnutí voní kořenitě až pepřově. Listy raší poměrně pozdě, takže mu dejte čas.

Proč si vysadit drmek:

Hlavní podívaná přichází od července do září, kdy většina keřů už dávno odkvetla. Na konci letorostů rozkvetou dlouhé, štíhlé laty drobných květů, nejčastěji modrofialových, u některých kultivarů i růžových nebo bílých. Květy přitahují opylovače.

Pěstování je jednoduché. Nezbytné je plné slunce a propustná, spíš sušší půda. Vlhko a těžká přemokřená půda mu vyloženě škodí. Snáší velké sucho, horko i odražené teplo od zdí, takže se hodí i k jižním fasádám nebo do štěrkových výsadeb.

Jediné, na co je třeba si dát pozor, je zima. V drsnějších oblastech mu může namrznout nadzemní část. Naštěstí drmek elmi dobře obráží z báze a kvete na letorostech. Na jaře ho můžete seříznout, obrazí, vyžene nové letorosty a na jejich koncích rozkvete. Tento jarní řez rostlinu zahustí a podpoří bohatší kvetení. Řez však není nutný.
Drmek prakticky žádnou péči nepotřebuje, vydrží bez zálivky (po zakořenění), nepřihnojuje se a choroby ani škůdci ho netrápí. Mladé rostliny je dobré přes první zimu či dvě lehce zamulčovat.

Buddleja davidii ''Berries and Cream''

Motýlí keř (Buddleja davidii)

Motýlí keř, známý také jako komule Davidova, si své jméno vysloužil naprosto po právu. Jeho květy jsou pro motýly neodolatelné a za teplých dní se na nich slétají babočky, otakárci i žluťásci v celých rojích.

Proč si vysadit motýlí keř:

Je to rychle rostoucí opadavý keř, který během jediné sezóny dokáže vyrůst do dvou až tří metrů (vyjma zakrslých kultivarů) a vytvořit rozložitý, převisající habitus s dlouhými, ladně prohnutými letorosty. Listy jsou úzké, kopinaté, na líci matně zelené a na rubu stříbřitě plstnaté.
Okrasou jsou květy. Husté, protáhlé laty na koncích letorostů, které vydrží kvést od července několik měsíců. Barevná škála je široká, od klasické fialové přes tmavě purpurovou, růžovou, bílou až po sytě modré kultivary. K tomu se pojí sladká, medová vůně, která už z dálky láká hmyz.

Pěstování motýlího keře je vyloženě vděčné a odpouští i začátečnické chyby. Vyžaduje plné slunce, v polostínu kvete podstatně méně a řídne.

Poradí si téměř s každou půdou, klidně i chudou a kamenitou.
Sucho a horko snáší výborně, po zakořenění prakticky nepotřebuje zálivku. Nesnáší přemokření.
Klíčem k bohatému kvetení je jarní řez, protože komule kvete výhradně na letorostech. Na jaře ji proto klidně bez obav seřízněte nízko, třeba na 30cm. Čím hlouběji řez provedete, tím silnější a bohatěji kvetoucí letorosty vyžene. Bez řezu keř časem vytáhne, zespoda vyholí a kvete jen skoupě na koncích.
Dobré je také průběžně odstraňovat odkvetlé laty, což prodlouží kvetení a zároveň zabrání samovolnému výsevu.
Motýlí keř se v teplejších oblastech dokáže snadno šířit do okolí a v některých zemích je považován za invazní. Odstraňování odkvetlých květů není jen otázkou estetiky, ale i ohleduplnosti k okolní přírodě.

Hibiscus syriacus ''Frenche cabaret Purple''

Ibišek syrský (Hibiscus syriacus)

Ibišek syrský je keř, který dokáže na konci léta proměnit zahradu v exotickou podívanou. Navzdory jménu nepochází ze Sýrie, ale z východní Asie, a právě odtud si přináší lásku k teplu a slunci. Jde o vzpřímeně rostoucí opadavý keř, který obvykle dorůstá dvou až tří metrů a s věkem tvoří hustou, spíše úzkou korunu. Listy má tmavě zelené, trojlaločné a hrubě zubaté. Objevují se poměrně pozdě na jaře, což u nezkušených zahradníků občas vzbudí zbytečné obavy, že rostlina nepřezimovala.

Proč si vysadit ibišek syrský:

Ozdobou jsou velké, nálevkovité květy, které připomínají tropické ibišky a rozkvétají od července až do září, kdy je většina keřů dávno po kvetení. Barevná paleta je bohatá, od bílé přes růžovou, levandulovou a modrofialovou až po sytě purpurovou, často s kontrastním tmavým středem.
Existují jednoduché i plnokvěté kultivary. Každý jednotlivý květ sice vydrží jen den, rostlina jich ale postupně otevírá takové množství, že kvete vytrvale celé týdny.

Pěstování ibišku je nenáročné, jen je dobré myslet na to, že jde o teplomilnou rostlinu. Nezbytné je plné slunce, v polostínu kvete výrazně méně. Důležitá je propustná, spíš sušší půda.

Zakořeněný ibišek snáší sucho i horko velmi dobře a poradí si i s odraženým teplem od zdí, takže se hodí i k jižním fasádám.
Mladé rostliny je vhodní přes první zimy lehce zamulčovat a v drsnějších polohách jim dopřát chráněné stanoviště.
Ibišek kvete na letorostech, takže mu svědčí jarní řez, ale není nutný. Kromě řezu prakticky žádnou zvláštní péči nepotřebuje, zálivku ocení jen mladé rostliny nebo za dlouhotrvajícího extrémního sucha a chorobami ani škůdci příliš netrpí.

Tamarix ramosissima

Tamaryšek (Tamarix)

Tamaryšek je keř, který vypadá křehce a vzdušně, ale ve skutečnosti jde o jeden z nejtvrdších a nejodolnějších keřů vůbec. Jako by z něj přímo čišela nezničitelnost. Pochází ze stepních a polopouštních oblastí Asie, a proto mu sucho, spalující slunce ani vítr vůbec nevadí. Jde o rozložitý opadavý keř dorůstající zhruba dvou až tří metrů, s tenkými, ladně převisajícími letorosty, které dávají celé rostlině lehký, téměř péřovitý vzhled. Listy jsou drobné, šupinovité a sivě zelené, takže připomínají spíš jehličí nebo cypřiš než listnatý keř a dodávají koruně jemnou, vzdušnou strukturu.

Proč si vysadit tamaryšek:

Hlavní ozdobou jsou květy. Na letorostech vyrůstají husté, štíhlé laty drobounkých růžových kvítků, které pokryjí keř jako obláčky nebo růžová pěna.
Tamarix ramosissima kvete na letorostech. Kvete od července až do září. Do zahrady přinese romantický, lehce rozevlátý vzhled v době, kdy už řada keřů odkvetla.

Pěstování je snad ještě snazší než u předchozích keřů. Tamaryšek v podstatě můžete vysadit a zapomenout na něj. Vyžaduje plné slunce a propustnou půdu. Jinak si poradí i s tím, co jiné keře nezvládnou: snáší chudou, písčitou, kamenitou půdu, odolává větru a je proto oblíbený i v přímořských a extrémně vyprahlých výsadbách.

Zakořeněný tamaryšek je mimořádně odolný suchu a zálivku prakticky nikdy nepotřebuje, naopak trvale mokrá a těžká půda mu škodí.
Stejně jako motýlí keř nebo ibišek kvete na novém přírůstku, takže mu svědčí jarní řez. Na jaře klidně a bez obav zkraťte, čímž keř zahustíte, omladíte a podpoříte bohatší kvetení. Bez řezu časem vytáhne, prořídne a zespoda vyholí.
Jinak nevyžaduje prakticky žádnou péči, nepřihnojuje se, choroby ani škůdci ho netrápí a je plně mrazuvzdorný. Jedinou drobnou nevýhodou je křehčí dřevo, které může ve větru občas praskat.