Rozchodníky patří k nejodolnějším rostlinám, jaké můžete do suchého záhonu vysadit. Ve svých dužnatých listech si zásoby vody vytvářejí do zásoby, takže dlouhá období bez zálivky snášejí bez sebemenších problémů, spíš jim uškodí přemokření. Nejlépe se jim daří na plném slunci a v propustné, spíše chudší půdě, ideálně na skalkách, suchých zídkách nebo v předzahrádkách rozpálených od jižního slunce.
Protěž alpská je horská rostlina, která si se suchem poradí díky svým charakteristickým plstnatým chloupkům na listech i květních listenech. Ty omezují odpar vody a chrání rostlinu před sluncem. Zálivku proto potřebuje jen minimálně a přemokření jí naopak vysloveně škodí.
Nejlépe se jí daří na plném slunci v propustné, spíše vápenité a chudší půdě. Ideální je skalka, štěrkový záhon nebo suchá zídka s dokonalou drenáží. Kvete od června do srpna, kdy vytváří své nezaměnitelné hvězdicovité květy (ve skutečnosti jde o plstnaté listeny obklopující drobná žlutá kvítka uprostřed). A právě tato drobná kvítka lákají včely i motýly.
Marulka je nenápadná, ale mimořádně vděčná trvalka, která jako by byla stvořená pro suchá a horká stanoviště. Pochází ze Středomoří, takže úpal ani dlouhé období sucha jí vůbec nevadí. Jakmile se jednou zakoření, vystačí si prakticky bez zálivky a odmění vás vzdušnými drobnými kvítky. Její jemně aromatické listy navíc krásně voní po mátě.
Nejlépe se jí daří na plném slunci v propustné, spíše sušší půdě. Skvěle se uplatní na okraji záhonu, ve štěrkových výsadbách i ve skalce. Kvete vytrvale a dlouho, zpravidla od července až do podzimu. Patří oblíbeným rostlinám pro opylovače.
Perovskie je jednou z nejvděčnějších rostlin do rozpálených a suchých míst. Její stříbřitě šedé olistění je nejen okrasné, ale omezuje odpar vody, díky čemuž rostlina snáší i ta nejžhavější a nejsušší stanoviště bez úhony. Jakmile se zakoření, zálivku prakticky nepotřebuje a sucho jí svědčí. Pozor na přemokření, to nesnáší.
Nejlépe se jí daří na plném slunci v propustné, chudší a spíše vápenité půdě. Vynikne ve štěrkových a stepních výsadbách, na suchých zídkách i v předzahrádkách sálajících žárem. Kvete dlouho a vytrvale, zhruba od července do září, kdy vytváří vzdušné modrofialové laty drobných květů, které se jemně vlní ve větru a provoní okolí bylinnou vůní. Květy jsou magnetem pro opylovače — včely, čmeláci i motýli se k perovskii slétají po celé léto.
Bergénie je dlouhověká trvalka, kterou oceníte pro její houževnatost. Tlusté, kožovité listy si dokážou udržet vláhu i v období sucha. Právě díky masitým stálezeleným listům patří mezi rostliny, které zvládnou i sušší stanoviště a horší podmínky. Jakmile se zakoření je mimořádně nenáročná a odolná. Je také vysoce mrazuvzdorná.
Oproti předchozím středomořským druhům je bergénie o něco přizpůsobivější, co se stanoviště týče. Daří se jí na slunci, ve stínu i v polostínu. Je to skvělá volba pod stromy nebo na místa, kam slunce dopadá jen část dne. Na půdu není vybíravá, ocení, když není trvale přemokřená. Kvete brzy, už od března do května, kdy vystrkuje statné stonky s růžovými, purpurovými až karmínovými zvonkovitými květy.
Česnek kulatohlavý je okrasná cibulovina, která si se suchem a žárem bravurně poradí. Jako většina okrasných česneků má zásoby uložené v cibuli, ze které čerpá v době nedostatku vláhy. Letní přísušky mu tak vůbec nevadí, naopak dobře vyzrálou a spíše sušší půdu přímo vyžaduje. Přemokření a těžká, jílovitá zem, kde stojí voda, jsou pro něj naopak největším nepřítelem, protože cibule snadno začnou hnít.
Nejlépe se mu daří na plném slunci v propustné, chudší půdě — skvěle se uplatní v záhonech s trvalkami a okrasnými travami, ve štěrkových výsadbách i v přírodně laděných stepních záhonech, kde jeho květy vystupují nad okolní porost. Kvete od června do července, kdy vytváří své nezaměnitelné drobné vejčité hlavičky sytě purpurové až vínové barvy, které se elegantně pohupují na štíhlých stoncích. Květy jsou pro opylovače hotovým rájem, včely a čmeláci se na nich doslova shlukují.
Proso prutnaté je efektní okrasná tráva, která patří k nejotužilejším rostlinám do suchých a horkých míst vůbec. Pochází ze severoamerických prérií, kde je zvyklé na dlouhá období bez deště, spalující slunce i chudé půdy. Díky hlubokým kořenům si dokáže vodu najít i v hloubce a přísušky snáší bez úhony. Jakmile se zakoření, je prakticky bezúdržbové a zálivku nepotřebuje.
Nejlépe se mu daří na plném slunci v propustné, spíše sušší půdě, i když si poradí i s těžší. Jeho přizpůsobivost z něj dělá vděčnou volbu do stepních a přírodně laděných výsadeb, kde vytváří vzdušné, prosvětlené trsy pohupující se ve větru.
Na rozdíl od předchozích rostlin proso prutnaté opylovače neláká. Přesto má pro zahradní faunu velký význam, v jeho hustých trsech nachází úkryt drobný hmyz i ptáci, kteří v zimě vděčně sklízejí jeho semena. Kvete nenápadně od srpna do září, kdy nad porostem vykvétají vzdušné, jemně zbarvené laty, které dodávají charakteristickou lehkost.
Topolovka, známá také jako slézová růže, je majestátní dvouletka až krátkověká trvalka, která dokáže vyrůst do úctyhodné výšky dvou i více metrů. Se suchem si poradí velmi dobře díky mohutnému kořenu. Na osluněných, sušších stanovištích se cítí jako doma. Nesnese vlhkou půdu.
Nejlépe se jí daří na plném slunci v hlubší, výživnější půdě, ideálně u zdí, plotů nebo podél stěn, kde má oporu a zároveň závětří. Vysoké stonky ve větru snadno lehnou, pokud nejsou chráněné. Kvete dlouze a bohatě od června do září, na statných stvolech rozkvétají velké miskovité květy v celé škále barev od bílé přes růžovou a purpurovou až po tak temně vínovou, že působí téměř černě. Jednoduché květy topolovek lákají opylovače.
Růže si zaslouží místo v tomto výběru. Mnohé jsou totiž pozoruhodně odolné vůči horku i suchu. Jakmile růže dobře zakoření a vytvoří si hluboký kořenový systém, dokáže si najít vláhu i v hloubce a letní přísušky snáší mnohem lépe, než by člověk čekal. Klíčem je dobře zapěstovaná rostlina. Mladé růže potřebují první rok či dva pravidelnou zálivku, ale starší, zakořeněné keře si vystačí s minimální.
Nejlépe se růžím daří na plném slunci. Potřebují alespoň šest hodin slunce denně, aby bohatě kvetly a byly zdravé. Ocení výživnější, hlubší půdu s dobrou drenáží a vzdušné stanoviště, kde listy po dešti či ranní rose rychle osychají, což omezuje houbové choroby. Kvetou zpravidla od června až do podzimních mrazíků, přičemž mnoho moderních i sadových růží kvete opakovaně po celou sezónu.
Pokud vám záleží na opylovačích, sáhněte po růžích s jednoduchými, otevřenými květy. Naopak husté, plnokvěté odrůdy sice okouzlí bohatostí, ale opylovačům toho mnoho nenabídnou.
Kostřava je okrasná tráva jako stvořená pro suchá a rozpálená místa. Její jemné, jehlicovité listy jsou zabarvené do stříbřitě modré, přes zelenou až po sivé barvy. Zvládá i ta nejžhavější a nejsušší stanoviště bez úhony. Jakmile se zakoření, je prakticky bezúdržbová a zálivku nepotřebuje, naopak přemokření a těžká, vlhká půda jí vysloveně škodí.
Nejlépe se jí daří na plném slunci v propustné, chudší a spíše sušší půdě. Vynikne ve skalkách, štěrkových výsadbách, na suchých zídkách i jako lemování záhonů, kde vytváří pravidelné kompaktní kopečky, které si drží svůj tvar po celý rok. Díky stálezelenému charakteru zdobí zahradu i v zimě.
Podobně jako u prosa prutnatého ani kostřava opylovače neláká. Kvete nenápadně v průběhu června a července, kdy nad trsy vyrážejí štíhlé klasy, květenství záhy dozraje do slámově žluté barvy.
Kleopatřina jehla je výrazná trvalka pocházející z jižní Afriky, kterou v zahradě rozhodně nepřehlédnete. Na vysokých stvolech vytváří nápadná protáhlá květenství připomínající hořící pochodeň. Se suchem si poradí velmi dobře. Jakmile zakoření, snáší sucho poměrně dobře. V prvních týdnech po výsadbě ocení pravidelnější zálivku.
Nejlépe se jí daří na plném slunci v propustné, lehčí až středně těžké půdě s dobrou drenáží. V polostínu kvete méně.
Kvete dlouze a bohatě v průběhu léta, zhruba od června až do září, kdy se na stvolech postupně rozvíjejí trubkovité květy v teplých odstínech červené, oranžové a žluté.