syn. Picea excelsa
Domácí jehličnatá dřevina dorůstající výšky 25 m a šířky 7 m. Je řazena do čeledi borovicovité a rodu smrk. Tento jehličnan vyniká velkou variabilitou, za což vděčí svému velkému areálu rozšíření. Jeho domovem je střední a severní Evropa. V horách tvoří charakteristické rozlehlé klimaxové lesy. Tvoří horní hranici lesa např. v Alpách ve výšce až 2000 m n m. Smrčiny se vyskytují nejen v extrémních horských či severských výškách, ale též tam, kde se vyskytuje vysoká hladina spodní vody, jako jsou například rašeliniště. V nižších polohách jsou monokultury smrku ztepilého vždy uměle vysazené produkční dřeviny.
Smrk ztepilý je strom se šupinatou kůrou. Má úzkou jehlancovitou korunu a mělký široký kořenový systém, proto často inklinuje k vývratům. Větve vyrůstají z kmene v přeslenech, jehlice na nich ve šroubovici. Samotné jehlice mají čtyřhranný průřez a průduchy na všech čtyřech stranách. Pupeny na větvičkách jsou kuželovité, úzké a bez pryskyřice. Mají přitisklé šupiny. Samčí šištice mají purpurově červenou barvu a jsou až 2,5 cm dlouhé. Samičí šištice vyrůstají na loňských větvičkách a postupně dozrají v převisající šišky. Ty jsou dlouhé až 16 cm, nerozpadavé, válcovité s tvrdými šupinami. Barva dozrálých šišek je vždy světle hnědá, ale mladé šišky mají dvě barevné verze podle příslušných forem smrku. Červenoplodá forma je Picea abies f. erythrocarpa, zelenoplodá  forma je Picea abies f. chlorocarpa. Semena jsou tmavě hnědá s trojnásobně delším křídlem.
Smrk se využívá kromě lesní hospodářské dřeviny i jako solitera do parkových úprav či zahrad, ale rovněž i do skupinových výsadeb.