Břečťan popínavý je rychle rostoucí stálezelená liána s leklými, tmavě zelenými listy. Její domovinou je Evropa, severní Afrika a jihozápadní Asie, ale zdomácněla i v mírných oblastech Severní Ameriky. U nás se vyskytuje hojně v listnatých lesích, křovinách a v okolí lidských sídel. Břečťan prochází během vývoje dvěma etapami s odlišnou formou růstu. V počátečním stádiu intenzivního růstu se rychle šíří pnutím a lezením. Tvoří pružné, postupně dřevnatějící výhony, které se přichycují k podkladu příčepivými kořínky. Na těchto neplodných výhonech jsou listy 5 až 10 cm velké, 3 až 5-ti laločnaté. Statné, dospělé exempláře přecházejí do stádia keřovitého růstu. Tvoří květní výhony bez příčepivých kořínků s široce kopinatými listy. Zelenavě žluté květy se objevují v pozdním létě a na podzim. Plodem jsou modročerné kulovité bobule, které dozrávají v předjaří. Druh je velmi variabilní, rozdíly jsou patrné ve velikosti, tvaru a zbarvení listů, ve způsobu a bujnosti růstu.

'Arborescens' je křovitá forma břečťanu získaná vegetativním množením z květních výhonů. Vytváří hustě větvený keř dorůstající do výšky 1,5 m. Přirůstá velmi pomalu. Listy jsou vejčitě až široce kopinaté, velké, tmavě zelené. Od konce srpna do října nakvétají polokulovité okolíky žlutých květů, které jsou velmi atraktivní pro včely. Drobné kulovité plody pak zdobí keř po celou zimu.

Návod na pěstování:

Břečťanu se nejlépe daří v polostínu či stínu, na vlhkých, humórních, neutrálních až slabě kyselých půdách. Toleruje ale i plné oslunění a širokou škálu půdních podmínek. Tvar rostliny je možné upravovat sřihem, nejlépe na jaře. Je plně mrazuvzdorný, ale v prvním roce po výsadbě je vhodná zimní přikrývka.
Křovitá forma břečťanu se uplatní do volně rostoucích živých plůtků či jako vyšší půdopokryvná dřevina. Zajímavý estetický efekt květů a plodů je možné využít pro podzimní vazbu kytic a věnců.

Břečťan je toxický. Otrava se projevuje průjmem a zvracením.