10.000+ druhů skladem
balení rostlin
Vystoupila jsem na nádraží v Casertě a zdálo se, že mi osud nepřeje. Nebe bylo černé a lilo tak, že ani deštník mě neochránil. Do zahrad se prochází zámkem. Ten je obří a když říkám obří, tak neskutečně obří. Má víc než 1200 pokojů a 1970 oken. Ne, neprošla jsem ho celý. V duchu jsem přemýšlela, jak se v něm lidé hledali. Určitě bych se tam ztratila. Ale teď už do zahrad.
Počasí se slitovalo, přestalo pršet a těžké mraky dodávaly celému výjevu při vstupu do zahrad dramatický podkres.
Od zámku mě ohromila přímá osa, která vedle nejprve po betonové cestě (to nebylo nic moc a v létě asi trochu peklo).
Na ni se napojily vodní kaskády, které mizí v dálce u horského vodopádu (ten na tu vzdálenost fakt není vidět). To celé měří 3 km. Ohromující…
Duben by byl určitě lepším měsícem k návštěvě, ale i v únoru se středomořské podnebí postará, aby zahrady byly z části zelené.
Zahrady měly jejímu staviteli, králi Karlu VI. (18. století), připomínat rodné Španělsko. Jak to tak bývá, na zámku byl jen párkrát.
Zámek ani zahrady nikdy nedokončili podle plánů.
Celý areál je v UNESCU.
Procházka po několika kilometrové přímé ose podél úchvatných vodních kaskád a velkorysých vodotrysků vrcholí impozantním umělým kamenitým kopcem s fontánou Diany.
Hledala jsem vodopád, ale shora teklo jen pár pramínků vody. Tak je to snad v sezóně lepší (alespoň podle fotek na internetu).
Většina turistů míří k velkým fontánám a kaskádám, ale tady můžete vnímat svou maličkost v porovnání se staletými velikány. V létě se schovat do jejich stínu.
Anglická zahrada měla úplně jiné genius loci, je to jiný svět. Klid, staré a vysoké stromy, skleník s kaktusy, před ním citróníky.
Ať už Casertu navštívíte v zimě, tak jako já, nebo v létě, zůstane ve vašem srdci.
Natočila jsem vám video a vyfotila plno fotek, podívejte se v galerii níž.
