Herbář (červen 2024)

Zajímavost

• Pěnišník je národní rostlina Nepálu.
• V dávné historii ho pěstovali čínští mniši ve svých chrámech, odkud je dovezli také do Japonska.
• Do Evropy byl jako první přivezen Rhododendron indicum.
• Rozmach pěstování rhododendronů nastal v 18. století.
• První kříženec byl vyšlechtěn v roce 1870.
• Známým šlechtitelem je v současnosti Hans Hachmann.

Jak pěstovat azalky

• Azalkám se daří v dobře odvodněné, humózní, vlhké a kyselé půdě.Výsadbová jáma pro azalku by měla být 2–3× širší než velikost balu rostliny. V těžších půdách je nezbytná drenáž.
• Před výsadbou je dobré na několik minut namočit bal rostliny do vody.
• Můžete navíc podpořit ujmutí azalky aplikací mykorhizních hub na kořeny.
• Vysazujte mělce do substrátu s vysokým podílem rašeliny (50–70 %). Po výsadbě přiměřeně zalijte.
• V sušším období je optimální zálivka jednou až dvakrát týdně. (Vhodné množství zálivky spočítáte jako 1,5 násobek objemu květináče, ve kterém jste azalku zakoupili).
• Závěrečné zamulčování slabou vrstvou odleželé borové či smrkové kůry, pomáhá udržet vlhkost, potlačí růst plevelů a v létě omezí přehřívání půdy. 

Pro zdravý růst a bohaté kvetení je nezbytná správná výživa rostlin v následujících letech.

• Na začátku dubna je možné hnojení rohovinou, která je zdrojem dusíku na celou sezónu.
• Po odkvětu pak přihnojení rozpustným či granulovaným hnojivem pro vřesovištní rostliny. Alternativou je použití hnojiv s pomalým uvolňováním (např. Osmocote Rhododendron, Silvamix Rhododendron) na jaře. 

Bezprostředně po odkvětu je vhodné opatrně odstranit květenství, aby se rostlina nevysilovala tvorbou semeníků a bohatě nasadila květy do příští sezóny.

Azalka (KH):

• Daří se jí na slunci, v dobře odvodněné, humózní, vlhké a kyselé půdě.
• Je opadavá.
• Pravidelný střih opadavých azalek není vhodný. Občasné dotvarování či prořezávání rostlin je možné provést brzy na jaře.

Azalka japonská:

• Dává přednost polostínu. I přesto, že poměrně dobře snáší více přistíněná zákoutí zahrady, nepočítejte s bohatou násadou květů ve stínu.
• Je poloopadavá.

Jak pěstovat pěnišníky

• Pěnišníkům se daří v dobře odvodněné, humózní, vlhké a kyselé půdě. Výsadbová jáma pro pěnišník by měla být 3-4× širší než velikost balu rostliny. V těžších půdách je nezbytná drenáž. Před výsadbou je vhodné bal rostliny na několik minut namočit do vody.
• Ujmutí rostliny podpoříte aplikací mykorhizních hub na kořeny. Vysazujte mělce do substrátu s vysokým podílem rašeliny (50–70 %).
• Po výsadbě přiměřeně zalijte. V sušším období je optimální zálivka 2× týdně.
• V zimě během mrazivých dnů chráňte poupata a listy před poškozením přikrytím rostlin světlou textilií či chvojím.

Pro zdravý růst a bohaté kvetení je nezbytná správná výživa rostlin v následujících letech.

• Na začátku dubna je vhodné přihnojte rohovinou a v průběhu vegetace rozpustným či granulovaným hnojivem pro vřesovištní rostliny.
• Alternativou je použití hnojiv s pomalým uvolňováním (např. Osmocote Rhododendron, Silvamix Rhododendron) na jaře.

Bezprostředně po odkvětu opatrně vylomte květenství, aby rostlina bohatě nasadila květy do příští sezóny a rostlina se nevysilovala se tvorbou semeníků.

Pěnišník (T):

• Daří se mu na chráněném místě, nejlépe v lehkém stínu. Plné polední slunce může způsobit popálení listů.
• Tvarování či prořezávání starších rostlin je možné brzy na jaře.

Pěnišník (Y):

• Daří se mu na slunci či v polostínu.
• Řez se nedoporučuje, ale mírná úprava tvaru je možná ihned po odkvětu.

Pěnišník měkký (Azalea mollis):

• Daří se mu v polostínu, nesnese prudké slunce.
• Je opadavý.

Pěnišníky rodu Rhododendron a čeledi Ericaceae – vřesovcovité. Některé rostliny se označují jako azalky.

Název Rhododendron je z řeckého slova Rhodos (červený, růžový) a dendron (strom). Až do 17. století se však používal pro oleandr. Až Carl Linné jím pojmenoval pěnišníky. Byl to také Linné kdo rozdělil pěnišníky na rododendrony a azalky.

Proč pěstovat pěnišníky

• pro své krásné a často i voňavé květy. Existují tisíce druhů hybridů, snad všech barev a odstínů,
• pro atraktivní mladé listy, které se mohou zbarvovat od červené, přes bronzovou až po kovově modro-zelenou.

Pozor

Všechny části rostliny jsou při požití jedovaté.