Herbář čechrava

Čechrava (lat. Astilbe) pochází z východní Asie, zejména z Japonska, Číny a Koreje a ze severoamerického kontinentu, kde roste podél lesních potoků a na vlhkých, humózních půdách v polostínu.

Patří do čeledi lomikamenovité (Saxifragaceae). Do Evropy se dostala v 19. století a díky šlechtění dnes existují stovky kultivarů, které se liší výškou, barvou i tvarem květenství.

• Čechrava tvoří husté trsy zpeřených, na okrajích zubatých listů, které mají často nádech do bronzova nebo do tmavě zelené barvy s červenavým leskem.
• Nad listovou růžicí vyrůstají v létě (od června do srpna) vzpřímená latovitá nebo chocholičnatá květenství složená z drobných peříčkovitých kvítků.

Barevná škála je široká, od čistě bílé přes růžovou a lososovou až po sytě červenou a purpurovou. Odkvetlá květenství zůstávají na rostlině pěkně tvarovaná i po zaschnutí a zdobí záhon do podzimu. Výška se pohybuje od nízkých kultivarů kolem 20–30 cm až po statné druhy přesahující 100 cm.

Jak pěstovat čechravu

Čechrava je poměrně náročná na vlhkost.

• Vyžaduje polostín až stín, snese i slunnější místo, pokud má dostatek vláhy.
• Půda musí být humózní, propustná, trvale vlhká. Čechrava je vyloženě vlhkomilná rostlina a v suchu velmi rychle chřadne.
• Zálivka je v závislosti na vlhkosti půdy nutná pravidelná a vydatná, zejména v létě. Půda nesmí vyschnout.
• Ocení jarní přihnojení kompostem nebo vyzrálým hnojem.
• Vrstva kůry nebo listí kolem trsu pomáhá udržet vlhkost a zabraňuje vysychání kořenů. Není vhodná do štěrkového záhonu.
• Odkvetlá květenství můžete nechat přes zimu, jsou dekorativní. Sestřihněte až na jaře.
• Množte dělením trsů na jaře nebo na podzim, nejlépe každé 3–4 roky. Rostlinu tím zároveň omladíte.

Je plně mrazuvzdorná, žádnou ochranu nevyžaduje.

S čím čechravu kombinovat na záhonu

Čechrava má výraznou vertikální strukturu květenství, takže skvěle doplňuje rostliny rostoucí do plochy nebo s jednodušší texturou.

Doporučujeme kombinovat ji s:

• Bohyškami (Hosta) – jejich velké listy vytvoří kontrast k jemným latám čechravy a obě rostliny mají podobné nároky na stanoviště.
• Kapradinami – vytvoří přirozeně působícím lesní atmosféru.
• Náprstníkem (Digitalis) – pro sytější barevné akcenty ve vlhčím polostínu.
• Popelivkou nebo rodgersií (Ligularia, Rodgersia) – velkolisté trvalky vytvoří s čechravou efektní kontrast textur na vlhčím stanovišti.
• Ostřicemi a bikou (Carex, Luzula) – dodají kompozici lehkost.

Nejznámější druhy čechrav

Astilbe japonica (čechrava japonská)

Nižší až středně vysoký druh (30–60 cm) pocházející z Japonska. Kvete jako jedna z prvních, už od května až června. Má hustá, kompaktní chocholičnatá květenství, nejčastěji v bílé, růžové nebo červené barvě. Listy jsou lesklé, tmavě zelené. Díky časnému a bohatému kvetení i kompaktnímu vzrůstu je oblíbená do menších záhonů a nádob.

Astilbe chinensis (čechrava čínská)

Pochází z Číny a je ze všech druhů nejodolnější vůči suchu. Potřebuje vlhko, snese však občasné výkyvy lépe než ostatní druhy. Kvete později, v červenci až srpnu, a má užší, vzpřímenější a hustší květenství, často v odstínech růžové až fialové.

Astilbe × arendsii (čechrava Arendsova)

Jde o rozsáhlou skupinu hybridů vyšlechtěných na přelomu 19. a 20. století německým šlechtitelem Georgem Arendsem křížením několika asijských druhů (mimo jiné A. japonica, A. chinensis a A. thunbergii). Právě z této skupiny pochází naprostá většina dnes pěstovaných zahradních odrůd. Vyznačuje se velkou variabilitou výšky (40–100 cm), tvaru květenství i barvy od bílé přes lososovou a růžovou až po sytě červenou a purpurovou. Kvete zpravidla v hlavní letní sezóně, od června do srpna, a je považována za nejvšestrannější a nejodolnější skupinu pro běžné zahradní použití.

Astilbe thunbergii (čechrava Thunbergova)

Pochází z Japonska a je jedním z vyšších druhů čechrav, dorůstá 60–100 cm. Charakteristická je svým volným, obloukovitě převislým květenstvím. Na rozdíl od vzpřímených, hustých lat arendsijských hybridů působí latky thunbergii elegantněji a rozvolněněji, což jí dodává lehčí, přirozenější vzhled. Kvete později v sezóně, obvykle v červenci až srpnu, nejčastěji v bílé nebo světle růžové barvě. Právě tento druh byl spolu s A. japonica a A. chinensis jedním z výchozích druhů pro křížení Arendsových hybridů, takže v mnoha moderních odrůdách najdeme právě jeho vzdušný, obloukovitý charakter květenství.